﻿
&names=date,name,shortName|
*,"23. peruť","No. 23 Sqn"|

&descriptions=date,text|*,"Jednotka byla poprvé vytvořena 22. června 1941 v Kyjevě ukrajinským velitelstvím GVF jako letecká skupina Civilní letecké flotily (GVF). Dne 24. června byla reorganizována na zvláštní letecký pluk GVF složený ze čtyř letek a od 28. června nesla název Kyjevská zvláštní letecká skupina Civilní letecké flotily (KOA GVF). Do jejího stavu bylo zařazeno 146 letounů ukrajinské GVF.
*,"23. peruť Royal Flying Corps vznikla 1. září 1915 ve Fort Grange v Gosportu pod velením jednoho z nejzkušenějších operačních pilotů RFC, kapitána Louise Strange.
První výzbroj tvořila směs různých typů včetně F.E.2b a Martinsyde G.100. Ještě před nasazením ve Francii patřila mezi její počáteční úkoly obrana proti německým vzducholodím létajícím nad Londýnem. V roce 1916 se s F.E.2b přesunula do Francie, kde byly stroje používány především k doprovodu. Do února 1917 peruť přešla na SPAD S.VII a do prosince převzala také SPAD S.XIII; oba typy sloužily k útočným hlídkám. V dubnu 1918 přezbrojila na Sopwith Dolphin a s nimi létala až do rozpuštění jednotky na konci roku 1919.
Mezi 19 esy, která u ní za první světové války sloužila, byli William Kennedy-Cochran-Patrick, Douglas U. McGregor, James William Pearson, Clive W. Warman, Frederick J. Gibbs, Conn Standish O'Grady, Herbert Drewitt, James Fitz-Morris, Harold Albert White, Alfred Edwin McKay, Harry Compton a Arthur Bradfield Fairclough.
Historie po první světové válce
Dne 1. července 1925 byla peruť na RAF Henlow obnovena se Sopwith Snipy, které však brzy nahradily Gloster Gamecocky. Od roku 1931 měla za úkol hodnotit nové dvoumístné Hawker Harty a v roce 1933 převzala jejich sériovou verzi Demon.
V roce 1938 se 23. peruť stala noční stíhací jednotkou s Bristol Blenheimy. Po vypuknutí druhé světové války je v roce 1941 nahradily Douglas Havocy a v polovině roku 1942 de Havilland Mosquita. V letech 1942–1944 peruť působila na Maltě. Poté se vrátila do Anglie a jako narušovací jednotka útočila na německé noční stíhače nad západní Evropou. Po skončení války byla v září 1945 rozpuštěna.
Douglas Bader byl příslušníkem 23. perutě, když při nízké akrobacii havaroval a přišel o obě nohy. Později se stal jedním z nejúspěšnějších stíhacích es RAF za druhé světové války.
Dne 1. září 1946 byla peruť obnovena jako noční stíhací jednotka s de Havilland Mosquity. V roce 1953 obdržela proudové de Havilland Vampire NF 10, které v červnu 1954 nahradily Venomy. V roce 1957 přešla na stíhačky Gloster Javelin pro každé počasí a zahájila dlouhé období služby v protivzdušné obraně.
Wing Commander A. J. 'Red' Owen DFC and Bar, AFC, DFM velel 23. peruti od května 1962 do října 1964. Za druhé světové války patřil k nejúspěšnějším nočním stíhacím pilotům RAF a bylo mu připsáno nejméně 15 zničených nepřátelských letounů.
V následujících desetiletích peruť pokračovala v roli protivzdušné obrany s Javeliny, Lightningy, Phantomy a Tornady F3. Phantomy poprvé převzala 1. listopadu 1975 na RAF Coningsby a poté se na necelých deset let přesunula na RAF Wattisham. V říjnu 1983 byla po znovudobytí Falkland na Argentině vyslána na letiště Stanley, kam dorazila 1. listopadu. Zůstala tam do 31. října 1988, kdy její úkol převzal 1435 Flt. Dne 1. listopadu 1988 byla obnovena na RAF Leeming s Panavia Tornado, které používala do 26. února 1994, kdy byla rozpuštěna.
Po obnovení v dubnu 1996 převzala úlohu vzdušného včasného varování a spolu s 8. perutí používala Sentry AEW1 RAF. Dne 2. října 2009 byla rozpuštěna a sloučena s 8. perutí."
